Adaj leperas

/autoři Jakub Kopec, Klára Zahradníčková, Tomáš Džadoň/spolupráce Paly Paštika (nástěnné malby), Aurélia Garová (vizuální identita), Luboš Zbranek (vizualizace), Lynda Zein (oponentura)/2. cena v mezinárodní krajinářsko-architektonické soutěži o návrh Památníku Holokaustu Romů a Sintů v Letech u Písku/2020

Holokaust Romů a Sintů je otevřenou ránou společného soužití odlišných kultur nejen v českém, ale i evropském prostoru. K zacelení této ruptury, jejíž příčiny a následky dalece přesahují období existence tzv. cikánského tábora do minulosti i současnosti, není jiné cesty než hledání možností společného dialogu. Návrh památníku v Letech u Písku se pokouší takový vícehlasý dialog iniciovat architektonicko-krajinářskými prostředky. Usiluje o připomínku jednotlivých vrstev, pochopení vztahů mezi nimi a další rozvíjení diverzity tohoto místa pohnutého osudu.

Koncepce nového monumentu revitalizuje kulturní i přírodě blízkou krajinu, kterou v posledních dekádách devastoval areál velkokapacitního vepřína, jehož mašinerie si v mnohém nezadala s někdejším pracovním táborem. Až na výjimky návrh odstraňuje objekty vepřína a eliminuje ekologickou i mentální zátěž s nimi spojenou. Na uvolněné ploše je ponechán prostor obnově extenzivní louky odkazující k pastvině, jež se zde dříve nacházela. Kolem této Centrální louky je veden hlavní návštěvnický okruh zpřístupňující všechna zastavení památníku. Rozvolněný nástup do areálu zajišťuje jednosměrná komunikace propojující oba stávající vjezdy do území, podél níž je řešeno parkování. Každé z míst na cestě je opatřeno jednoduchou lavicí k odpočinku a označeno informační tabulí se schematickou mapou a informacemi o jednotlivých zastaveních ve třech jazykových mutacích - romsky, česky a anglicky.

I. V jižní části areálu se nachází rybník Lipeš, místo nucené očisty příchozích do tzv. cikánského tábora. Demolicí vepřína dojde k odstranění významného zdroje znečištění a eutrofizace povrchových a podpovrchových vod. Návrh zlepšuje stabilitu vodního režimu tohoto mokřadu a navazujících potoků s ohledem na zachycení většího množství srážek v ploše Centrální louky i díky opětovnému propojení a scelení podmáčeného přírodního pásu mezi loukou a polem. Ten svádí vodu ze zalesněného kopce Babiny nad místem tábora do nivní údolnice rybníka Lipeše a potoku Krahulíku, který z něj pramení.

II. Obnovená pěší cesta po hrázi rybníka, která nově ústí přes silnici I. třídy do přilehlého lesa, zpřístupňuje kamenolom. Přírodní procesy postupně si beroucí zpět vytěženou část země dávají zapomenout, že zde probíhaly těžké nucené práce, při kterých vznikal silniční násep, za nímž se lom nachází. Další stopy těžby v podobě drobnějších shluků propadlin vytěžených žulových ložisek či nakupené kamenné rovnaniny nacházíme i v lesích kolem někdejšího tábora. Lámání, drcení, transport a opětovné ukládání kamene prováděné táborovými vězni se přeneslo také do návrhu architektury návštěvnického centra, umístěného na opačné straně pomyslné osy území (procházející centrální komunikací demolovaného vepřína).

III. Návštěvnické centrum, tzv. Živý monument, vytváří kontrapunkt lomu, dominantu v nejvýše položeném zastavitelném místě areálu, které je dobře viditelné z dálkových pohledů. Podobně jako památník Zdeňka Hůly při provizorním pohřebišti je řešeno jako volná kompozice mnoha různých objemů. Nejedná se však o fragmenty koule, nýbrž o strukturalisticky členěné soběpodobné hmoty blízké kvádru, které jsou navzájem diferencované měřítkem a orientací. Společně vytváří shluk betonových bloků připomínající deponii lomového kamene a odkazující k jeho těžbě v lomu i okolních lesích. Objekt je uspořádán na styku hlavní pěší komunikace s obslužnou, navazující na původní lesní cestu. Abstraktní betonovou skořápku navenek prolamují pouze vchodové dveře, kromě kaple a rezidenčních jednotek se objekt otvírá okny pouze do vnitřních dvorků. Jednotlivé bloky ukrývají recepci, výstavní prostory, kavárnu, polyfunkční sál, provozní zázemí a již zmíněnou kapli a dvě jednotky zamýšlené pro krátkodobé rezidenční pobyty. Výstavbu objektu je možné etapizovat po vybraných blocích. Interiér objektu je pojat jako „prostor k zabydlení svými uživateli“. Místo finančně náročného betonového sendviče či tepelně izolačního betonu velkých mocností je uvažováno využití speciálního systému vnitřního zateplení s výtvarně pojatou výmalbou, k níž byl osloven romský výtvarník. Na novostavbu Živého monumentu navazuje výsadba segmentu nového lesa.

IV. Jako připomínka místa koncentračního tábora byla vybrána plocha táborového dvora, který představoval historicky nejstarší část komplexu. Tak jako se do hliněné plochy původního dvora zarývaly fasované staré vojenské boty či bosé nohy vězňů a ztrácely se v ní jejich drobné předměty i nové Plató je palimpsestem paměti tohoto místa. Do jeho zpevněné plochy z vodopropustného betonu jsou prořezány archeologické sondy odkrývající stopy tábora a protínají jej i ponechané sloupky části oplocení vepřína, do jehož pletiva jsou při pietních aktech od roku 2014 vplétány květiny. Plató je symbolickou náhrobní deskou obětí, do jejíž kamenné obruby jsou vysekávána jejich jména a na jejíž ploše budou probíhat pietní akty. Pletivo oplocení bylo odstraněno, Plató opětovně propojuje dříve rozdělenou plochu, v jejímž výřezu symbolicky vyrůstají růže. Pokud je Plató náhrobní deskou, je návštěvnické centrum náhrobními kameny.

V. Pohřebiště s památníkem Zdeňka Hůly je nově zpřístupněno lesní pěšinou odbočující z východní části okružní cesty, odkud vedl přístup i z někdejšího tábora. Při východní hraně prostoru bude odstraněna stěna mladého smrkového porostu. Podobně jako při jižním okraji zde budou rozptýleně doplněny nové duby. Cílem je vytvoření uzavřené intimní mýtiny v lese, odcloněné od příjezdové komunikace s parkováním. Doporučujeme odstranění zavlažovacího systému. Travní směs (obohacená i o nízké kvetoucí byliny) určená do stínu pro místní stanoviště kyselých doubrav zde dokáže přirozeně růst a dotvořit silnou atmosféru místa.

VI. Jako memento lidské lhostejnosti, která dodnes stojí za zlehčováním utrpení vězňů v tzv. cikánském táboře a stála i za zbudováním areálu vepřína, návrh ponechává jeho drobné fragmenty. Pět opakujících se ramp k transportu vepřů na jatka při západním okraji prázdné louky, příp. „turniket“ při hlavní vjezdové bráně do areálu sloužící k témuž účelu, poukazuje na monumentální měřítko bývalého areálu, který desetiletí dehonestoval pietní místo holokaustu Romů a Sintů.

Z pohledu krajiny je možné rozlišit dvě roviny vyžadující odlišný způsob zacházení. Jedná se o soustavu přírodě blízkých společenstev a dále o tradiční prvky naší venkovské krajiny. Udržitelnost všech prvků vyžaduje v prvé řadě práci s druhy a kulturami, které mají při stávajících stanovištních podmínkách přirozený nebo potenciální výskyt a po založení a vhodné počáteční péči by měly fungovat bez intenzivních lidských a energetických vstupů.

Přírodní rámec představuje sukcesní místy vlhkomilný pás při rozhraní centrální louky a okolních polí a porosty vlhkomilných a mokřadních biotopů kolem vod rybníka a potoku. Po odstranění odkaliště navrhujeme jejich propojení a scelení. Důležité je zachování všech pater porostu, tedy bylinno-travinného, keřového i stromového. Tato místa budou do budoucna bezzásahová.

Tradičními venkovskými krajinnými prvky jsou pak lesy, louky a solitérní stromy.

Nový segment lesa u památníku bude mít vysoké druhové zastoupení s převahou listnatých stromů (dub zimní a letní, bříza, habr, babyka, krušina) nad jehličnatými (borovice). Návrh počítá s výsadbou různověkých dřevin v kombinaci lesáckých semenáčů i starších zahradnických výpěstků pro rychlejší efekt úpravy prostoru. Environmentálně pracuje s místním biotopem kyselých doubrav a dubohabřin doplněným o příslušný bylinno–travinný podrost. Návštěvnicky a krajinářsky se jedná o prostupný, pestrý a členitý les.

Centrální louka představuje extenzivní bylinno-travinné společenstvo místního biotopu mezofilních ovsíkových luk. Pro snížení údržby i atraktivní ukázku přirozeného managementu kulturní krajiny návrh nabízí možnost řízeného spásání trvalého travního porostu. Jedná se o neintenzivní pastvu přivezených ovcí dvakrát ročně na vymezeném prostoru louky.

Krajina areálu je doplněna solitérními stromy a remízy. Níže ve vlhčích lokalitách budou druhy jasanovo-olšových luhů (javor mléč i klen, vrba křehká, olše, jasan, střemcha). Nad hranicí podmáčení budou uplatňovány druhy kyselých doubrav a dubohabřin (viz segment nového lesa).

Z pohledu architektury je udržitelnost řešení vnímána jak v návaznosti na recyklaci části materiálu z bouracích prací vepřína, tak s ohledem na minimalizaci energií potřebných na provoz a údržbu nových objektů.

Prvé souvisí s využitím inertního recyklátu na realizaci podkladních i obrusných vrstev nových konstrukcí komunikací a staveb či jako přísady do nových betonových konstrukcí.

Druhé se dotýká jejich materiálového, stavebně-technického a energeticky-technologického návrhu a kvality jeho provedení. Ať už jde o novou síť cest z mechanicky zpevněného kameniva, betonové bloky Živého monumentu, betonovou desku Plata či nový mobiliář, jejich návrh je vždy řešen s ohledem na odolnost a přirozené stárnutí materiálu. S tím souvisí také řešení vrstvy tepelné izolace, která jako součást interiéru stavby redukuje dopad vandalismu i možných přírodních škůdců na její exponovaný zevnějšek.

Přestože je provoz nového návštěvnického centra plánován jako sezónní, je kladen důraz na co největší soběstačnost a energetickou úspornost stavby. Navzdory členitosti její strukturalistické formy je patrná snaha o přiblížení se kompaktnímu tvaru tohoto shluku betonových bloků. Všechny místnosti, u nichž je to žádoucí, jako pobytové prostory kavárny, polyfunkční sál, kanceláře a obytné jednotky, jsou orientovány okny ke slunečnému jihu s možností přistínění hmotami ostatními či vegetací vnitřních dvorků. Ostatní prostory jsou orientovány k difuznímu severnímu světlu (expozice), do stínu budoucího lesa (kaple) nebo jsou bez oken (skladové prostory a technické zázemí).

Objekt bude napojen na stávající inženýrské sítě prostřednictvím přípojky nízkého napětí v návaznosti na ponechanou trafostanici v jižní části areálu a vedení NN k poslední z hal vepřína. Připojka vody bude řešena v návaznosti na vedení z nedaleké vodárny. Odpady budou po přečištění domovní čistírnou odpadních vod vypouštěny do vsakovacího poldru v segmentu nového lesa. Opětovné využití přečištěné vody bude prověřeno v případné navazující studii, stejně jako uvažovaná aplikace tepelného čerpadla s plošným zemním kolektorem a teplovzdušného systému vytápění/chlazení s rekuperací tepla.