loading...

#OK

/architektura výstavy/kurátoři Mária Janušová, Erik Vilím/vizuální identita Pinchof/Galéria Jozefa Kollára, Banská Štiavnica/2018

Architektura XII. Trienále malého objektu a kresby, zaměřeného na objektově orientovanou ontologii, si pohrává s nejméně atraktivním a zároveň nejrozsáhlejším objektem výstavního prostoru - zašlým zátěžovým kobercem. Ten je z pouhé povrchové úpravy podlah galerie transformován v prostorotvorný element, který koreluje s různými výškovými úrovněmi výstavních místností i soklů a vytváří novou topografii, zvrásněnou podobně jako krajina Banské Štiavnice. Krajina koberce je navíc topologická, zachovává geometrickou spojitost původního půdorysu. Její záhyby částečně odkrývají podkladní cementové potěry a částečně recyklují či zakrývají nepotřebné prvky výstavního fundusu. Návštěvník-poutník objevuje umělecká díla umístěná v této krajině, může jí procházet nebo v ní na chvíli spočinout.

Adaptace krčku Pražákova paláce

/veřejná zakázka/spoluautor Jaroslav Sedlák/ve spolupráci se 4AM a Deep Throat/Brno/2014

Na okružní třídě kolem historického městského jádra Brna se nachází nádvoří neorenesančního souboru Pražákova paláce (Moravská galerie) a Besedního domu (brněnská filharmonie). Projekt adaptuje jejich spojovací krček umístěný na terénní hraně někdejšího hradebního valu.

Zadání představuje změnu v užívání stávající restaurátorské dílny na bezbariérový kulturní prostor pro přednášky, workshopy, koncerty, výstavní a performativní projekty, videoprojekce a další podobné aktivity s kavárnou, barem a provozním zázemím.

Neexistuje žádná permanentní náplň (funkce), je definován pouze prostor stávající stavby a nový prostor událostí. Existující prostor je i po odstranění všech nenosných příček těsný, nově iniciovaný prostor je proto situační, podle okamžitých potřeb expandující na venkovní nádvoří nebo se smršťující v komorní kavárnu. Interiér města (nádvoří) a adaptovaného objektu splývají v nových gradientech společné podlahy. Hranice navržené architektury jsou definovány multiplicitou jejího kulturního programu.

Nové trvalé intervence jsou infrastrukturní (bezbariérové úpravy, zasíťování, nové dveře, sanitární zařízení, sklad/kancelář). Intrastruktura je viditelná (vnitřní kabeláže, rozvody, šachty). Nový mobiliář je v původním slova smyslu mobilní, používaný bez rozlišování interiéru a exteriéru (barové segmenty, pódiové podesty použitelné jako pracovní stoly, výškově stavitelné stolky, stohovací a skládací židle). Ambivalenci měnícího se prostoru rozšiřují stopy původní dílny (zářivkové osvětlení dřívější dispozice, textura betonové podlahy, rozdílná zrnitost omítek v místě bouraných příček...) a použití recyklovaných prvků (polykarbonátové panely z výstavy Obrazy mysli, reinstalace knihovny z literárního veletrhu nebo židle z aukra...).

Psychoanalýza jednoho prostoru

/architektura výstavy/ve spolupráci se 4AM/Praha/2013

Téměř žádná architektura výstavy. Scénu pro zvukové nahrávky expozice, představující sondu do podvědomí bývalé prádelny, tvoří saponátem vyčištěný prostor původní, dočasně znovuobnovené provozovny. Nově nainstalované pračky a prádelní šňůry slouží během výstavy veřejnosti.

Veřejný pokoj

/instalace/ve spolupráci s Dagmarou Sitařovou and 4AM/public space, Brno/2011

Jeden modul z někdejší instalace stěny zabydlený velkým růžovým polštářem, který staticky zatěžoval konstrukci, sloužil jako veřejný pokoj s výhledem na nebe.

Televizní věž

/instalace/spoluautoři Jaroslav Sedlák, Jiří Vítek/veřejný prostor, Pardubice/2010

Na konci workshopu „městský kulturní prostor“ byly televize svezeny do atria VČG v Domě u Jonáše, kde z nich byla postavena symbolická babylonská věž, odkaz k novodobému mediálnímu zmatení jazyků.

Obývací pokoj

/instalace/spoluautoři Jaroslav Sedlák, Jiří Vítek/veřejný prostor, Pardubice/2010

Instalace vychází z poetiky náměstí jako venkovního obývacího pokoje. Vyřazené televize, které byly po desítky let hlavními nositeli kultury, vytvářejí nový městský mobiliář, konkrétně obývákovou stěnu a sezení. Prvek známý každému z jeho domácnosti je vsazen do veřejného prostoru jako prostředek k jeho zabydlení.