loading...

Nový park

/veřejná zakázka/spoluautoři Klára Zahradníčková, Tomáš Džadoň, spolupráce Ondřej Fous, Luboš Zbranek/Leopoldov/od 2017

Revitalizace někdejšího záhumenního hřbitova na park s herním vybavením pro děti transformuje pozapomenutou průchozí zahradu na místo aktivního odpočinku všech generací. Návrh vychází ze tří základních principů - aktivace rozhraní parku, umožnění svobodnějšího pohybu na jeho vnitřní ploše a doplnění stávajících objektů o nové prvky.

Chodník při rušné Hlohovské cestě bude rozšířen až za úroveň kapličky a vytvoří tak vstupní piazzetu, doplnění chodníku při Rázusově ulici zase počítá s otevřením brány vedoucí k nedaleké spolkové zahradě. V návaznosti na úpravy chodníků bude přesunuto stávající oplocení a vstupní brány. Obyvatelům sousedních rodinných domů bude nabídnuta možnost zřízení přístupových branek z jejich soukromých zahrad.

Nový park je chápán jako jedno velké stinné hřiště. Všechny keře a jiné bariérové druhy dřevin budou odstraněny. Vzrostlé listnaté stromy s podchodnými korunami budou ošetřeny a postupně doplňovány mladými jedinci, aby se předešlo rozpadu porostu a byl podpořen jeho další rozvoj. Nová výsadba představuje extenzi diagonálního uspořádání stávající aleje v celé šíři parku. Zemina v bezpečné vzdálenosti od kořenového systému stromů bude stabilizována jako volně pochozí povrch, odlehčující jedinou existující komunikační osu.

Většina stávajících objektů bude zachována. Kaplička se stane dominantou piazzety, kříže na obou stranách původní aleje budou nadále uvozovat vstupy do parku. Řemeslně zpracované náhrobky budou vystaveny v novém lapidáriu při vstupu z piazzety. Vnitřní plochu parku obohatí také ready-made objekty, pracující s imaginací dětí samotných, a materiálově odlišené plochy v podobě dřevěné podesty, nebo pískového a EPDM pryžového povrchu. Repasované lampy doplní nové scénické osvětlení a dřevěné lavičky.

 

#OK

/architektura výstavy/kurátoři Mária Janušová, Erik Vilím/vizuální identita Pinchof/Galéria Jozefa Kollára, Banská Štiavnica/2018

Architektura XII. Trienále malého objektu a kresby, zaměřeného na objektově orientovanou ontologii, si pohrává s nejméně atraktivním a zároveň nejrozsáhlejším objektem výstavního prostoru - zašlým zátěžovým kobercem. Ten je z pouhé povrchové úpravy podlah galerie transformován v prostorotvorný element, který koreluje s různými výškovými úrovněmi výstavních místností i soklů a vytváří novou topografii, zvrásněnou podobně jako krajina Banské Štiavnice. Krajina koberce je navíc topologická, zachovává geometrickou spojitost původního půdorysu. Její záhyby částečně odkrývají podkladní cementové potěry a částečně recyklují či zakrývají nepotřebné prvky výstavního fundusu. Návštěvník-poutník objevuje umělecká díla umístěná v této krajině, může jí procházet nebo v ní na chvíli spočinout.

Adaptace krčku Pražákova paláce

/veřejná zakázka/spoluautor Jaroslav Sedlák/ve spolupráci se 4AM a Deep Throat/Brno/2014

Na okružní třídě kolem historického městského jádra Brna se nachází nádvoří neorenesančního souboru Pražákova paláce (Moravská galerie) a Besedního domu (brněnská filharmonie). Projekt adaptuje jejich spojovací krček umístěný na terénní hraně někdejšího hradebního valu.

Zadání představuje změnu v užívání stávající restaurátorské dílny na bezbariérový kulturní prostor pro přednášky, workshopy, koncerty, výstavní a performativní projekty, videoprojekce a další podobné aktivity s kavárnou, barem a provozním zázemím.

Neexistuje žádná permanentní náplň (funkce), je definován pouze prostor stávající stavby a nový prostor událostí. Existující prostor je i po odstranění všech nenosných příček těsný, nově iniciovaný prostor je proto situační, podle okamžitých potřeb expandující na venkovní nádvoří nebo se smršťující v komorní kavárnu. Interiér města (nádvoří) a adaptovaného objektu splývají v nových gradientech společné podlahy. Hranice navržené architektury jsou definovány multiplicitou jejího kulturního programu.

Nové trvalé intervence jsou infrastrukturní (bezbariérové úpravy, zasíťování, nové dveře, sanitární zařízení, sklad/kancelář). Intrastruktura je viditelná (vnitřní kabeláže, rozvody, šachty). Nový mobiliář je v původním slova smyslu mobilní, používaný bez rozlišování interiéru a exteriéru (barové segmenty, pódiové podesty použitelné jako pracovní stoly, výškově stavitelné stolky, stohovací a skládací židle). Ambivalenci měnícího se prostoru rozšiřují stopy původní dílny (zářivkové osvětlení dřívější dispozice, textura betonové podlahy, rozdílná zrnitost omítek v místě bouraných příček...) a použití recyklovaných prvků (polykarbonátové panely z výstavy Obrazy mysli, reinstalace knihovny z literárního veletrhu nebo židle z aukra...).

Psychoanalýza jednoho prostoru

/architektura výstavy/ve spolupráci se 4AM/Praha/2013

Téměř žádná architektura výstavy. Scénu pro zvukové nahrávky expozice, představující sondu do podvědomí bývalé prádelny, tvoří saponátem vyčištěný prostor původní, dočasně znovuobnovené provozovny. Nově nainstalované pračky a prádelní šňůry slouží během výstavy veřejnosti.

Veřejný pokoj

/instalace/ve spolupráci s Dagmarou Sitařovou and 4AM/public space, Brno/2011

Jeden modul z někdejší instalace stěny zabydlený velkým růžovým polštářem, který staticky zatěžoval konstrukci, sloužil jako veřejný pokoj s výhledem na nebe.

Televizní věž

/instalace/spoluautoři Jaroslav Sedlák, Jiří Vítek/veřejný prostor, Pardubice/2010

Na konci workshopu „městský kulturní prostor“ byly televize svezeny do atria VČG v Domě u Jonáše, kde z nich byla postavena symbolická babylonská věž, odkaz k novodobému mediálnímu zmatení jazyků.

Obývací pokoj

/instalace/spoluautoři Jaroslav Sedlák, Jiří Vítek/veřejný prostor, Pardubice/2010

Instalace vychází z poetiky náměstí jako venkovního obývacího pokoje. Vyřazené televize, které byly po desítky let hlavními nositeli kultury, vytvářejí nový městský mobiliář, konkrétně obývákovou stěnu a sezení. Prvek známý každému z jeho domácnosti je vsazen do veřejného prostoru jako prostředek k jeho zabydlení.