loading...

náměstí/park

/soutěžní návrh/spoluautorka Klára Zahradníčková, spolupráce Luboš Zbranek/park na Moravském náměstí, Brno/2016

Moravské náměstí je přechodem mezi soustavou parků okružní třídy a zpevněnou pěší zónou centra města Brna. Městskost se v návrhu projevuje zpevněním jeho povrchů, parkovost potom formou podchodných korun stromů, které dodávají velkorysému náměstí/parku stín.

Návrh uvolňuje exponovaný střed parku soustředěním kulturních aktivit po jeho obvodu. Ty oživují okolí parku a nenarušují relaxační charakter jeho vnitřní plochy. Po obvodu je výrazně rozšířen (na cca 20 m) stávající dlážděný chodník, aby umožňoval mj. umístění dočasných staveb a ulehčil tak i jejich nadměrnému stavění na prostorově limitovaných náměstích v centru. Vnitřní plocha parku je sjednocena mlatovým povrchem (stabilizovanou zeminou), který umožňuje jak volný průchod osob, tak vytváří pobytovou plochu, která v podobné velkorysosti v centrální části města chybí. Nové povrchy a mobiliář doplňují stávající, které jsou v souladu s návrhem a ještě nepřekročily svou životnost. Na obvodu parku se počítá s použitím existujících mobilních objektů a mobiliářových prvků. 

Navzdory soutěžním zadáním proponovanému kulturnímu prostoru bez trhů, v projektu jsou zahrnuty i tyto. Dřívější umístění na stávajících vnitřních parkových cestách se opravdu mohlo jevit jako problematické vzhledem k nadměrnému zatížení cest samotných i okolních travnatých ploch - přístupových a zásobovacích zkratek. Na druhou stranu podobné aktivity (hody, slavnosti, koncerty, mítinky...) jsou nedílnou součástí živého městské prostředí. Jejich programová náplň na rozšířeném okraji parku vytváří aktivní rozhraní mezi centrem, okružní třídou a okolními čtvrtěmi a redefinuje stávající bezbřehou podobu parku mezi dopravními komunikacemi.

Letištní město

/soutěžní návrh/spoluautoři Michal Mačuda, Jiří Vítek/Praha/2015

Nadbytek stávajících neartikulovaných ploch naplňujeme zastavitelnými objemy vytvářejícími urbanistickou partituru města stejně rozmanitého jako je samotná Praha. Obálky představují hlavní prostorovou regulaci na bázi diagramu. Jsou odvozené z letového profilu a parametrů stínění okolních staveb a optimalizované vzhledem k výhledům z nové řídící věže. Jejich náplň je multiplicitní, je možné je postupně aktualizovat v průběhu zastavování území. Okrsky vytvářejí rhizomatické, vzájemně nehierarchické autonomní části organizované kolem vnitřního veřejného prostoru. Tok veřejných prostranství se propisuje do vzoru povrchu prostřednictvím ekvipotenciálních linií generovaných na základě pohybu. Kde je rychlejší, linie více proudí (tranzit kolem okrsků), kde je klidnější, vytváří zátočiny a náplavky (vnitřní sdílené prostory).

ORLOVÁ

/soutěžní návrh/spoluautor Jiří Vítek/Orlová/2015

Orlová je městské podhoubí v postindustriální krajině. Revitalizaci historického centra chápeme jako další život původního oddenku, který nemá začátek ani konec, je mezihrou, vždy ve středu, mezi ostatními městskými částmi.

Návrh hledá východiska, jak navrhnout autonomní městský celek a přitom neuniformovat jeho architekturu, jak nakládat s historickým dědictvím a přitom jím nebýt svázán, jak vytvořit ekonomicky atraktivní prostor a přitom nutně "nedevelopovat" ani neplýtvat krajinou. 

Výsledkem tohoto diskurzu je princip městského plánování na bázi udržitelného rozvoje. Hlavní prostorovou regulaci nad zastavitelnými plochami morfologicky vymezeného území představuje environmentální obálka (jejímž předobrazem jsou americké zónovací obálky). Ta by měla podnítit uvažování o intenzivním zastavění starého města. Spíše než o nutnost (počet obyvatel Orlové dlouhodobě klesá) jde však o možnost (maximální svoboda zastavění), související s hledáním toho, co městu chybí.

Adaptace krčku Pražákova paláce

/veřejná zakázka/spoluautor Jaroslav Sedlák/ve spolupráci se 4AM a Deep Throat/Brno/2014

Na okružní třídě kolem historického městského jádra Brna se nachází nádvoří neorenesančního souboru Pražákova paláce (Moravská galerie) a Besedního domu (brněnská filharmonie). Projekt adaptuje jejich spojovací krček umístěný na terénní hraně někdejšího hradebního valu.

Zadání představuje změnu v užívání stávající restaurátorské dílny na bezbariérový kulturní prostor pro přednášky, workshopy, koncerty, výstavní a performativní projekty, videoprojekce a další podobné aktivity s kavárnou, barem a provozním zázemím.

Neexistuje žádná permanentní náplň (funkce), je definován pouze prostor stávající stavby a nový prostor událostí. Existující prostor je i po odstranění všech nenosných příček těsný, nově iniciovaný prostor je proto situační, podle okamžitých potřeb expandující na venkovní nádvoří nebo se smršťující v komorní kavárnu. Interiér města (nádvoří) a adaptovaného objektu splývají v nových gradientech společné podlahy. Hranice navržené architektury jsou definovány multiplicitou jejího kulturního programu.

Nové trvalé intervence jsou infrastrukturní (bezbariérové úpravy, zasíťování, nové dveře, sanitární zařízení, sklad/kancelář). Intrastruktura je viditelná (vnitřní kabeláže, rozvody, šachty). Nový mobiliář je v původním slova smyslu mobilní, používaný bez rozlišování interiéru a exteriéru (barové segmenty, pódiové podesty použitelné jako pracovní stoly, výškově stavitelné stolky, stohovací a skládací židle). Ambivalenci měnícího se prostoru rozšiřují stopy původní dílny (zářivkové osvětlení dřívější dispozice, textura betonové podlahy, rozdílná zrnitost omítek v místě bouraných příček...) a použití recyklovaných prvků (polykarbonátové panely z výstavy Obrazy mysli, reinstalace knihovny z literárního veletrhu nebo židle z aukra...).